U nás v Kocourkově - druhá kapitola

úterý 19. červenec 2011 08:38

Pokračování, U nás v Kocourkově II. kapitola

Pačes to nemá teď ve Velkém sněmu lehké. Nejdříve se zdálo, že se hlasování v Kocourkově tentokráte povedlo, ale zanedlouho se ukázalo, že kocourkovští vlastně nevěděli, koho do toho Velkého sněmu zvolili.

Zchudlí i zázračně zbohatlí zemani doufali, že je lid opěšalý zvolí větší váhou, protože oni prý zvyklí na větší žebřiňáky ty opratě pevně v rukou budou držeti, aby to neujíždělo do čím dál většího svinčíku. Potom že prý půldukát pro každého bude.

Zástupci lidu obyčejného, kterému se pořád na něco grošů nedostává byli přesvědčeni, že bláta pro ně na pomazání dosti je, aby i Otík z Trotíkova přesvědčen na pevno byl, že oni také z lidu obyčejného jsou. Jenže jim to Pazub na poslední chvíli zkazil. Začal se na podiu producírovat v nových, ručně šitých botách, které ještě novotou vrzaly a ptal se shromážděného davu v sandálech z Vietnamu, kdo prý má také takové? No a to nemělo dobrý dopad, dokonce se potom na Pazuba i vejce házela.

Že ty staré opelichané vyrudlé osly od předchůdce Chána Michaila nikdo nezapřáhne, ani jim na veřejnosti mrkev nepodá, bylo, je a snad i v budoucnu zůstane nad slunce jasné.

Jenže se zapomnělo na to, že byli a jsou Kocourkovští, kteří si věděli a vědí vždycky rady. Tak třeba Klouzek od Křížku když viděl, že Archa se zvířátky uprostřed potopy světa už nikoho nedojímá, začal přemýšlet, jak přeplavat a potom se nemuset potloukat po přístavních špeluňkách než najde někoho, kdo si na něj vsadí jako na Bílého Tesáka v Nové zemi na Klondajku.

Řešení se našlo rychle. Za pomoci stařešinů, kteří do toho nahnali lid poslušný, toužící po řádu a spravedlnosti nechal postavit Archu novou a ke kormidlu postavil nového kapitána ze starobylého rodu, kterého vzbudil na jeho zámku, když tam tento nic netušíce odpočíval. Kam se popluje mu neřekl, jen to, že to zemani zpackali a ty náhodně nalezené džbány zlaťáků na svých divně nakoupených polích jim už nikdo nevěří. Pán z Temna i z Hluboka souhlasil, ale dal si podmínku, že dostane nejen toho Kapitána ale i celou Admiralitu na cesty zámořské. To mu Klouzek od Křížku slíbil a ještě s kývnutím hlavy na obě strany zdůraznil, že na rodinný erb by po Václavovi druhém snad i žezlo královské se přimalovati dalo.

Jeden problém ale nevyřešen zůstal. Jak se ta nová Archa jmenovati bude? Když už měl Klouzek od Křížku tužku celou okousanou na zahradě svého nového domu píšíce, šla sousedka od vedle věšet prádlo. A tu dostal Klouzek od Křížku, se zalíbením švarnou sousedku spodní prádlo věšíce pozorujíc, spásný nápad. A proč ne Šněrovačka?! Šněrovačka drží i po letech to, co se později samo neudrží a ještě to pořád dobře vypadá. No není to geniální název?! A protože Klouzek od Křížku má rád čísla, šel po setmění spočítat dírky na tom šněrování. Jenže jedna dírka byla vytržená a tak nazval tu novou Archu omylem Šněrovačka 9. Nikomu to ale nevadilo, protože úspěch se stejně dostavil. Kapitán, pán z Temna i z Hluboka dostal tu Admiralitu a od té doby pluje od přístavu k přístavu a posílá domů depeše, jak dobře je všude přijímán a hoštěn. A taky aby mu poslali nové knoflíky s kocourkovským vyražením, protože mu jich už pár z toho dobrého jídla a pití odskákalo do moře. Šněrovačka 9 hned dopředu vytroubila, že Zemanský stav podpoří, ale že ty džbány zlaťáků se musí sepsati a dále že se kopati nebude.

Jenže u nás v Kocourkově bylo těch podfuků a nepravostí tolik, že ani stav Zemanský spolu se Šněrovačkou 9 by převahy nedosáhli. Když se po krčmách Zemanský stav a Šněrovačka 9 radili a počítali se navzájem, zvedl se na ulici pojednou pokřik veliký a trubky drnčely tak rozpustile, až okenice ještě z doby vyrudlích oslů vestavěné z pantů vylétly.

Nejdříve se myslelo, že přijel cirkus, protože ten průvod lomozící omladiny vedl Chuan Teatro, známý již z jarmarktů svými pohádkami o loupežnících a hloupých drábech. Plakáty v průvodu ale napovídali, že oni chtějí také se hlasování účasniti a táhli za sebou nějaké divné obludy tvrdíce, že jsou to prasata vykrmená na účet lidu opěšalého a prasatům, že už se proto málo podobají, protože mají na sobě vředy symbolizující zlodějny a nepravosti. A skutečně ta prasata páchla, jako by se z vnitřku rozkládala.

Brzy se však ukázalo, že ta omladina nebyla z Kocourkova povšechně ale že se vlastně jedná do jednoho o bratrstvo, které si říká: „Práčata z Višňového sadu.“ Ve skutečnosti ji nevedl Chuan Teatro, ten to uměl jen s dřevěnými pimprlaty, ale zcela neznámý, avšak všemi mastmi mazaný Kvítek Stonožka. To on vykoupal ty prasata do toho průvodu v neckách se shnilými vejci, aby tím demonstroval, jak ty sliby těch ostatních smrdí.

A co se opravdu nestalo? Kvítek Stonožka se dostal s těmi Práčaty z Višňového sadu do Velkého sněmu a senzace v Kocourkově byla hotová!

Ale nebyl by to náš Kocourkov, aby nebylo brzy všechno jinak, vlastně aby nebylo zase stejně! Nejdřív se znemožnil Chuan Teatro, který nedal jinak, než aby ho udělali vrchním drábem. Primasovi Pačesovi se to nelíbilo, ale co měl s těmi Práčaty dělat. Chuan Teatro začal hned všechny dráby přezbrojovat a skončilo to katastrofou. Každý dráb měl šavli jiné délky, ti mrňaví ji courali po zemi a drábům, kteří měli přes jeden metr osmdesát pět ohrožovala ta šavle přirození. Prostě to nešlo. Pačes Chuana Teatro vyhodil a chtěl vyházet i všechny písaře, které Kvítek Stonožka chytře rozmístil po ouřadech, kde měl i neměl svoje hlavní oficíry.

On se vlastně nejmenoval Stonožka, ale všichni mu tak v tom Višňovém sadě říkali, protože on měl všude mezi dveřmi svojí botu. Sám sebe jmenoval vrchním cestářem ale radil i felčarům jak mají léčit a co dávat do flaštiček, aby se ušetřilo.

On radil každému, jen pánovi z Temna i z Hluboka ne, protože ten odjel do Mexika a odtamtud poslal Stonožku i s jeho Práčaty s mexickým kloboukem na hlavě do p.....! Jenomže primas Pačes to nemá tak jednoduché jako to má ta Admiralita, která si s kapitánem v čele i v bouřce ráda zdřímne.

Největší poprask nastal, když válce puštěné po vyrudlích oslech ze řetězu začali chrlit stránku po stránce zápis z tajné porady, kde Stonožka prozradil svým práčatům, že on je vlastně tím největším podfukářem, ale on že s tím nemá žádný problém a že ani oni by s tím neměli žádný problém mít.

Úplně současně začala jedna z těch práčat co nosila ještě tažku na zádech běhat brečíc po rynku a zvonit na rychtáře. Měla obálku plnou peněz v ruce, dostala ji prý od Stonožky a že neví co má s těmi penězi dělat. Brzy na to se přihlásil další z práčat zvaný Brepta a ten prý dostal od Stonožky hned těch obálek několik. To ale zdaleka nebylo všechno. Někdo se měl připojit k telegrafu na vrchního sudího, dokonce i k telegrafu na Václava druhýho a jeho dva pošousty. Tak to už bylo i na Václava dvojku moc a on řekl dost. Jenže se nestalo nic. Jen do Velkého sněmu přišel spěšný dopis s uctivým dotazem od drábů, zda by bylo možno člena Velkého sněmu pana Kvítka Stonožku vyslechnouti. Jak to dopadlo zatím nevíme, ale snad se brzy v další kapitole dozvíme.

 

Jan-Hulik@seznam.cz

http://www.facebook.com/home.php

 

Jan Hulík

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Hulík

Jan Hulík

Zdeněk Svěrák říká na jednom z dokumentů: ,,chceš-li něco říct, tak se musíš přinutit psát, ono z toho něco vyleze,,. Tak nějak to řekl. Tak to taky zkouším, i když to tak neumím. Myslím, že to dělá většina z nás co blogují.

zubní Lékař.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.